Rozšířená odpovědnost výrobce za textil v EU a co skutečně vyžaduje

K tomuto tématu kolují dvě chybné odpovědi, a jsou protikladné. Jedna říká, že EPR pro textil je stále jen návrh a může počkat. Druhá říká, že EU vytvořila jedinou registraci, kterou značka vyplní jednou a má hotovo. Ani jedna nepřežije deset minut konfrontace s právním textem.

Ověřte rozsah výrobků, trh a data použitelnosti podle aktuálního právního textu. Povinnosti konkrétního projektu konzultujte s kvalifikovaným poradcem.

Co se změnilo a co ne

Tímto nástrojem je směrnice (EU) 2025/1892 ze dne 10. září 2025, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech. Je přijatá, zveřejněná a platná. Nevytváří systém na úrovni EU, se kterým by výrobce přímo jednal: jde o směrnici, takže členským státům říká, co mají vložit do svého vlastního práva.

Obě data se vyplatí citovat přímo z textu, ne dopočítávat. Rámec se často popisuje tak, že dává členským státům dvacet měsíců na transpozici a třicet měsíců na spuštění systémů, a počítání těchto měsíců od vstupu v platnost v obou případech vyjde o den dřív. Směrnice data uvádí sama a právě ta se mají používat. Úplné znění je na EUR-Lex.

Dvě vrstvy a proč je toto rozlišení celým jádrem věci

Vrstva EU říká, co musí existovat. Národní vrstva je místo, kde se výrobce registruje, hlásí údaje a platí. Na horní vrstvě není nic provozní.

Směrnice vyžaduje, aby členské státy učinily výrobce odpovědnými za produkty uvedené v nové příloze IVc, stanovuje, co musí pokrývat příspěvky, vyžaduje, aby každý členský stát vedl registr, vyžaduje, aby výrobci pověřili organizaci odpovědnosti výrobců, a vyžaduje, aby se poplatky modulovaly podle kritérií udržitelnosti. Jde o pokyny pro dvacet sedm zákonodárných sborů.

Z toho plyne věta, kterou se vyplatí zapamatovat. Výrobce žádá o registraci v každém členském státě, kde poprvé zpřístupňuje pokryté produkty na trhu. Jde o čl. 22b odst. 2, a právě proto neexistuje jediná registrace, kterou by šlo vyplnit.

Které produkty rámec pokrývá

Rozsah stanovuje příloha IVc, která uvádí produkty podle kódu kombinované nomenklatury (KN), ne jen podle popisu. Pozice pro oděvy je jednoznačná: uvedena je celá kapitola 61, oděvy a oděvní doplňky pletené nebo háčkované, a celá kapitola 62, totéž nepletené a neháčkované. Běžné oděvy tak do rozsahu rámce spadají už svou podstatou.

• Oděvy a oděvní doplňky, pletené nebo háčkované i jiné, jako celé kapitoly
• Bytový textil (ložní, stolní, koupelnové a kuchyňské prádlo; přikrývky a cestovní deky; závěsy, vnitřní rolety a záclonové volány; ostatní bytové doplňky)
• Pokrývky hlavy druhů, které příloha uvádí
• Nošené oblečení a ostatní nošené předměty
• Kožené oděvy a doplňky a obuv, v druhé části přílohy, která pokrývá produkty, jejichž hlavní složení není textilní

První část přílohy obsahuje podmínku, kterou se vyplatí číst pozorně: pokrývá textilní produkty a oděvní výrobky pro domácí použití nebo jiná použití, kde jsou tyto produkty svou povahou a složením podobné těm pro domácí použití. Tento test se týká toho, čím produkt je, ne toho, kdo ho kupuje nebo přes jaký kanál se prodává. Nic v něm neosvobozuje oděv jen proto, že byl prodán firmě.

Jeden praktický důsledek přílohy založené na KN: registrace v národním registru vyžaduje uvést kódy KN toho, co na daném trhu hodláte uvádět na trh, takže někdo musí sortiment klasifikovat. Jde o celní klasifikační práci a tento průvodce se o ni nepokouší. Komise může také přijímat akty v přenesené pravomoci, aby přílohu IVc udržovala v souladu s kombinovanou nomenklaturou, takže seznam není zmrazený.

Registry a co registrace obnáší

Každý členský stát zřizuje registr výrobců a smí povolit výrobci poprvé zpřístupnit pokryté produkty na trhu jen tehdy, je-li tam registrován on, nebo jeho zplnomocněný zástupce. Registrace je proto podmínkou prodeje, ne formalitou vyřízenou dodatečně.

Komise má do 17. dubna 2027 přijmout prováděcí akty stanovující harmonizovaný formát registrace. Společný formát uplatněný na národní registry je skutečné usnadnění, ale není to společný registr: žádost stále směřuje do každého členského státu zvlášť.

Registry jsou také to, co dělá rámec vymahatelným vůči prodejcům sídlícím mimo daný trh. Online tržiště a poskytovatelé fulfillmentových služeb k nim dostávají bezplatný přístup a odpovídají za kontrolu zápisu prodejce dřív, než začnou jeho zboží nabízet nebo expedovat, čímž se registrace mění z papírové povinnosti na podmínku obchodování. Jak to funguje a co to znamená pro firmu prodávající z jiné země, popisuje kdo je výrobce.

Na co příspěvky jdou

Označovat to jako recyklační daň je chybné v obou ohledech. Není to daň (v národních systémech popsaných zde jde o příspěvek placený provozovateli systému, ne státu) a nefinancuje to jen recyklaci.

• Sběr použitých a odpadních pokrytých produktů, včetně odděleného sběru pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci
• Přeprava sebraného materiálu k třídění
• Třídění, příprava k opětovnému použití, recyklace, jiné využití a odstranění, a odpovídající práce prováděná subjekty sociální ekonomiky v rámci systému sběru
• Analýza složení sebraného směsného komunálního odpadu
• Poskytování informací, včetně kampaní o udržitelné spotřebě, předcházení vzniku odpadu, opětovném použití, opravách, recyklaci a odstranění
• Shromažďování dat a hlášení příslušným orgánům
• Podpora výzkumu a vývoje v oblasti designu produktů a předcházení vzniku odpadu a nakládání s ním, s uvedeným cílem rozšířit recyklaci vlákno na vlákno

Směrnice to v zásadě i omezuje: pokryté náklady nesmí přesáhnout to, co je nutné pro nákladově efektivní poskytování těchto služeb, a musí být stanoveny transparentně mezi zúčastněnými subjekty. Členské státy mohou navíc rozhodnout, že výrobci hradí náklady na pokryté produkty, které skončí ve směsném komunálním odpadu místo v odděleném sběru.

Organizace odpovědnosti výrobců

Organizace odpovědnosti výrobců je definována jako právnická osoba, která organizuje plnění povinností výrobců jejich jménem, finančně nebo finančně a provozně. Podle této směrnice mají členské státy zajistit, aby výrobci pověřili takovou organizaci plněním svých povinností, takže kolektivní cesta je cesta, se kterou rámec počítá.

Tyto organizace potřebují oprávnění od příslušného orgánu a musí prokázat odbornost v nakládání s odpady a v udržitelnosti podle kritérií, která stanoví členský stát. Toto oprávnění je důležité pro to, jak jejich materiály číst.

Ekomodulace

Příspěvky mají vycházet z hmotnosti a případně množství produktů a poté se mají modulovat. To, vůči čemu se modulují, je konkrétní: požadavky na ekodesign přijaté podle nařízení o ekodesignu, které jsou nejrelevantnější pro předcházení textilnímu odpadu a nakládání s ním v souladu s hierarchií nakládání s odpady, spolu s odpovídajícími metodikami měření, nebo jiné právo EU stanovující harmonizovaná kritéria udržitelnosti.

Členské státy mohou také vyžadovat modulaci zaměřenou na praktiky ultrarychlé a rychlé módy (fast fashion), založenou na výsledné životnosti produktu, užitné době produktu nad rámec jeho prvního uživatele a na přínosu k uzavírání koloběhu. Jde o diskreční pravomoc, ne o povinnost, a je to jedno z nejzřetelnějších míst, kde se národní systémy budou rozcházet.

Stojí za to pojmenovat jednu past. Držení certifikace udržitelnosti automaticky nesnižuje příspěvek. Národní systém snižuje poplatky podle kritérií, která tento systém uznává, a pokud výslovně neuznává konkrétní certifikát, jeho držení na výši příspěvku nic nemění. Co certifikace dokládá a co ne, popisuje ověřování tvrzení o certifikaci.

Dva fungující národní systémy a proč se neshodují

Silným argumentem proti tomu, aby se to bralo jako jediná povinnost EU, je to, že dva členské státy provozují EPR pro textil už roky a neshodují se na tom, co je pokryto. Oba jsou zde popsány jako národní příklady, ne jako pravidla EU.

Francie

Francie má systém pro textil, bytové prádlo a obuv zavedený už dávno před směrnicí, vymezený svým zákonem proti plýtvání a o oběhovém hospodářství a rozpracovaný v souboru provozních specifikací pro aktuální období. Akreditovaný provozovatel systému, Refashion, byl schválen mezirezortní vyhláškou a vede pro sektor členství, hlášení a příspěvky.

• Kdo je zahrnut vyjadřuje národní test: systém popisuje uvádějícího na trh jako firmu, která poprvé fakturuje francouzskou DPH na pokrytý produkt určený koncovým spotřebitelům. To je logika francouzského systému, ne definice EU.
• Uvedené kategorie jsou výrobci nebo zadavatelé prodávající pod vlastním jménem nebo značkou, dovozci, distributoři private label a online prodejci nebo tržiště, včetně těch usazených v zahraničí.
• Online tržiště mají vlastní povinnost: získat jedinečné identifikační číslo prodejce třetí strany, nebo za něj sama nahlásit jeho produkty.
• Produkty se počítají i tehdy, když se rozdávají zdarma. Systém zahrnuje zboží darované v profesním nebo propagačním kontextu, včetně darů zaměstnancům, a také zboží prodané zaměstnancům.
• Produkty určené výhradně k profesnímu použití jsou uvedeny jako vyloučené, spolu s oblečením vyrobeným zcela z kůže nebo pravé kožešiny a kusy upcyklovanými výhradně z použitých materiálů.
• Modulace je aktivní a vyvíjí se. Vyhláška vydaná v srpnu 2026 zavedla penalizaci vázanou na trvanlivost, spojenou s průmyslovými a obchodními praktikami, se zveřejněnou metodikou.

Nizozemsko

Nizozemský systém platí od 1. července 2023 a jeho dodržování vymáhá národní inspektorát. Od Francie se výrazně liší právě rozsahem.

• Pokryto je spotřebitelské oblečení, pracovní oděvy a bytový textil, jako je stolní, ložní a domácí prádlo. Pracovní oděv je jmenován výslovně.
• Obuv zatím pokrytá není. Druhý vládní program oběhové politiky pro textil oznamuje, že obuv bude do systému zahrnuta, očekává se to v roce 2027.
• Vyhláška se vztahuje na nově vyrobené produkty, takže prodejci použitého textilu připraveného k opětovnému použití stojí mimo ni.
• Výrobci oznámí svou činnost národnímu orgánu a poté ročně hlásí údaje za předchozí rok. Od srpna 2026 musí navíc hlásit informace o sběru, opětovném použití a recyklaci vyřazených produktů.
• Vstup do kolektivní organizace je v současnosti volbou, ne jedinou cestou, a působí více než jedna organizace. Výrobci, který vstoupí, oznámení a hlášení zajišťuje tato organizace.
• Bezplatné vrácení musí být možné. Výrobci musí zajistit, aby spotřebitelé mohli po celý rok bezplatně odevzdávat použitý textil, a metodu si mohou zvolit.

Oddělený sběr je jiná povinnost

Dřívější novela téže směrnice o odpadech už vyžadovala, aby členské státy zavedly do 1. ledna 2025 oddělený sběr textilu. Tato povinnost se často cituje, jako by šlo o předčasný příchod odpovědnosti výrobce. Není tomu tak.

Značka může být v členském státě, který má oddělený sběr od roku 2025, a přesto tam ještě nemít žádnou povinnost výrobce, protože druhý sloupec ještě nedorazil. Opak ukazují Francie a Nizozemsko: oba sloupce tam fungují už roky.

Zpětný odběr a co nesplňuje

Dobrovolný zpětný odběr je dobrá věc, ale není to compliance. Značka, která má ve svých prodejnách sběrný box, tím není nikde registrovaná, nic nehlásila ani nepřispěla do systému, a tyto dvě věci by se nikdy neměly zaměňovat ve zprávě o udržitelnosti.

Rámec ani nevyžaduje, aby každá značka přijímala oděvy přímo u vlastního pultu. Směrnice vkládá systém sběru do rukou organizací systému, které musí sbírat pokryté produkty bez ohledu na jejich materiálové složení, stav, značku nebo původ. Co musí výrobce udělat ohledně fyzických sběrných míst, je národní otázka – nizozemský systém například vyžaduje, aby výrobci zajistili existenci bezplatné cesty pro vrácení, ale metodu ponechává na nich.

Kde tohle končí a začínají jiné režimy

Každý má vlastní rozsah, vlastní odpovědnou stranu a vlastní důkazy. Splnění jednoho neodpovídá na žádný z ostatních.

• Bezpečnost produktu se ptá, zda je oděv bezpečný, a popisuje ji GPSR pro oděvy. Její role hospodářských subjektů jsou definované v jiném nástroji a nepřenáší se do tohoto.
• Chemický soulad s předpisy se ptá, co je v produktu – viz chemický soulad s předpisy. Čistý zkušební protokol nic neříká o odpovědnosti za konec životnosti.
• Označování textilu se ptá, co musí produkt uvádět, viz soulad s předpisy EU o označování. Etiketa s materiálovým složením není registrace.
• Obaly jsou samostatný režim se samostatným hlášením a hmotnost produktu není hmotnost obalu. Mechanika balení je v specifikaci balení.
• Ekodesign se ptá, jak byl produkt navržen. Zde se protíná, protože z něj vychází kritéria modulace, ale jde o jiné nařízení s jinými povinnostmi a není to totéž co digitální pas výrobku.
• Odpovědnost výrobce se ptá, kdo platí, když je produkt vyřazen. To je tato stránka. Zase jiné pravidlo upravuje, zda smí být neprodané zásoby vůbec zničeny dřív, než se dostanou ke spotřebiteli, kde se recyklace bere jako zničení, ne jako řešení – viz zákaz ničení neprodaného oblečení.

Než vstoupíte na trh

První otázka je jedna z těch, které se často přeskakují. Prodej v EU není tržní pozice; členský stát ano. Stejná mikina může pod jedním rámcem přinést různé odpovědi ve třech zemích, a to je rámec fungující tak, jak byl navržen, ne jeho selhání.